Kynžvart

Evropské kulturní dědictví

Dnes zavřeno

Od 1. června 2021 je státní zámek Kynžvart otevřen. Děkujeme, že dodržujete stanovené bezpečnostní pokyny při vaší návštěvě.

Zavřít

Výlet na světovou výstavu

PhDr. Miloš Říha, 2004

Který národ by nechtěl čas od času důstojně a jaksi souhrnně představit svou řemeslnou a uměleckou tvorbu i jiným zemím a národům. Když si k tomu přičtete nebývalý rozvoj průmyslu a nových technologií před 200 lety, bylo opravdu jen otázkou času, kdy někdo přijde s nápadem uspořádat světovou výstavu.



První výstavy podobného druhu ještě nebyly tak úplně světové. Omezily se zpravidla jen na vlastní zemi a pár dalších pozvaných vystavovatelů. Už první průmyslové výstavy byly také obohacené o díla umělecká a připravila je Společnost pro podporu umění, výroby a obchodu v Londýně v letech 1756 a 1757. Ve střední Evropě byla první průmyslová výstava v roce 1791 v Praze (a proto byla o 100 let později slavná výstava jubilejní) a po ní následovaly v 1. polovině 19. století další podobné výstavy v Mohuči, Berlíně, Lipsku, Mnichově i jinde.

První světová výstava byla v roce 1851 v Londýně. Představili se na ní především vystavovatelé z Anglie a z britských kolonií, ale také z dalších zemí Evropy i ze zámoří. Na finanční úspěch londýnské výstavy navázaly v letech 1853-1854 méně významné průmyslové výstavy v New Yorku, další pak v roce 1855 v Paříži a v roce 1862 v Londýně. Novinkou této druhé londýnské výstavy byl jakýsi návrat o sto let nazpět v tvorbě malířské a sochařské. Na kontrastu zvýraznili vystavovatelé především pokrok moderního umění.

Světová výstava v Paříži v roce 1867 byla zcela jistě největším podnikem svého druhu, jaký byl do té doby uspořádán. Na ploše téměř 42 ha předvádělo přes 33 tisíc vystavovatelů a také počet 11 miliónů návštěvníků zůstal dlouho nepřekonán. Výstavní komplex navrhl inženýr Leplay v jakémsi paprsčitém uspořádání v budově oválného půdorysu na ploše 149 tisíc m2. Jednotlivé segmenty byly věnované vystavovatelským zemím a prstence pak spojovaly jednotlivá témata. Jistě vynikající myšlenka však ve svém důsledku zároveň nechtěně zdůraznila značné rozdíly mezi zeměmi: zatímco celé tématické úseky zůstaly u některých zemí prázdné a neobsazené, u jiných zemí byly zase přeplněné a nepřehledné.

Na světovou výstavu v Paříži se v roce 1867 vypravil i rakouský císař František Josef I. Kompletní seznam osob, tvořících jeho císařský doprovod, byl opravdu hodně dlouhý. Celý dokument o třech stranách byl pak pečlivě uložen v kynžvartském kabinetu kuriozit. Není divu, když vyslancem Františka Josefa I. u dvora francouzského císaře Napoleona III. v Paříži byl tehdy kynžvartský kníže Richard von Metternich - syn slavného kancléře.

Kníže Richard ostatně císaře na světovou výstavu sám doprovázel. Předem si také zakoupil za celých 100 franků abonentní vstupenku. Je to takový složený karton 9 x 6 cm, na jehož levé straně je fotografie s portrétem knížete Richarda, jeho jménem a abonentním číslem 6.020. I tuto vstupenku pak kníže zařadil do kynžvartského knížecího muzea.

Na světové výstavě v roce 1867 byla také poprvé vystavena zařízení, která se zabývala zvelebením běžného každodenního života - metody vyučování, kvalita bydlení, přístroje pro domácnost. Poprvé se zde také předváděla praktická výroba. V oddělení kulturních dějin byla první expozice dějin práce. To vše bylo zcela jistě velmi inspirativní i pro 37-letého císaře se spoustou nápadů a plánů, kterak zvelebit dědičnou monarchii. Ještě téhož roku císař přijal takzvané rakousko-uherské vyrovnání a později prosincovou ústavu, která významně přispěla k liberalizaci správního systému. Že to všechno pak za půl století dopadne úplně jinak, to tehdy ovšem císař ještě netušil.