Když už krátce po volbách zjistíte, že se to zase nějak nepovedlo a ti "darebáci na radnici" se vůbec nemají k plnění svých předvolebních slibů, neklesejte vůbec na mysli. Nic nového pod sluncem! O tom, jak to například před téměř 200 lety vypadalo v Chebu, se můžete dočíst ve čtyřdílné kronice z pera posledního chebského kata Karla Hussa. Je to vskutku velmi zajímavé čtení.

Sbírkou těch nejhloupějších rozhodnutí se podle kronikáře bezkonkurenčně proslavil jistý Abraham Vinzenz Josef Totzauer - původně magistrátní rada v Praze, který byl v prosinci 1807 zvolen chebským starostou.

C.k. zámecký kapitán Riedl z císařského zámku Laxenburg uviděl při své návštěvě Chebu v roce 1827 celou řadu historických památek, které by se podle jeho názoru mohly dobře hodit k výzdobě výletního zámku císaře Františka I. Chebský magistrát okamžitě přijal příslušné rozhodnutí a nabídl mu starobylé skříně, kachlová kamna z roku 1557, cenný lustr, dvě "krokodýlí hlavy" z okapního žlabu chebské radnice a mnoho dalších památek.

Od roku 1808 se starostovi podařilo opravdu hodně. Sedm kamenných křížů stálo od nepaměti na kraji Chebu nad silnicí do Františkových Lázní, než je nechal starosta Totzauer v roce 1810 strhnout a rozbít na cestářský štěrk. Své rozhodnutí tehdy zcela vážně odůvodnil obavami, aby si prý návštěvníci lázní, projíždějící kolem, z těchto křížů neodvezli jen smutné vzpomínky na město.

V roce 1809 vyhořel kostel sv. Michaela. Po požáru stály ještě hlavní obvodové zdi. Magistrát je ale nechal strhnout a kostel zcela demolovat. Odstraněn byl i původní kamenný oltář.

Vrcholem celé série nenapravitelných škod se ovšem stalo stěhování městského archivu v roce 1822. Archiv byl do té doby v tom nejlepším pořádku. Nejstarší archiv obsahoval dokonce nejstarší dokumenty už od roku 1300 ! Tyto prastaré dokumenty, pergamenové listiny i vzorně uspořádané doklady s městským rozpočtem a knihovnou byly jako bezcenný odpad naházeny na půdu nové radnice. Pamětníci zaznamenali, že si malé děti dělaly trumpety ze starých pergamenových listin.

Starobylou sbírku stříbrného a cínového nádobí, kterou celé generace opatrovaly v majetku radnice, nechal starosta v roce 1826 prodat. Věže městského opevnění byly zbourány v letech 1832 až 1836. Starosta také nedal na mnohá doporučení a nenechal včas zabezpečit nádhernou hvězdicovou klenbu ve Frauenkirche, až se v roce 1839 zřítila. Nechal strhnout i starobylou katovnu, kde měl až do roku 1837 své první soukromé muzeum Karl Huss. Dobové prameny potvrzují, že starosta v ničení chebské historie pokračoval až do své smrti v listopadu 1845.

Karl Huss nenašel v Chebu pochopení ani místo pro své muzeum a tak se nakonec dohodl s kancléřem Metternichem a založil tak slávu jeho zámeckého kabinetu kuriozit. Mnohé další chebské památky se tak dostaly mimo město. Je mezi nimi i pískovcová hlavice jednoho okenního sloupu z chebského hradu a kamenná koruna s litinovým říšským jablkem, tvořící kdysi nástavec hrotu staré brány města Chebu. Nápisoví destička z hlavice věže městského farního kostela v Chebu je z roku 1544. Na Kynžvart se nakonec dostal i originál Chebské kroniky. Štěstí pro Kynžvart - smůla pro Cheb. Také toto je výsledek práce chebského starosty Totzauera.

Inu, když něco děláme, měli bychom myslet i na to, co o naší práci řeknou jednou naši potomci - třeba za 200 let.

zpět na ve znamení kuriozit I.