Slavíme 20 let NPÚ. 1. června mají děti do 17 let včetně vstup zdarma. Pro uplatnění slevy při nákupu vstupenky online zadejte kód 2023.
Historie kynžvartského zámeckého parku
Zámecký park vznikl při empirové přestavbě zámku za spolupráce architekta Petra Nobileho s vídeňským dvorním zahradníkem Riedlem, který postavil základ parku především promyšlenou probírkou z původních porostů s doplněním novými výsadbami z dřevin domácích. Kompozičně byl park založen na dvou osách, tvořených třemi velkoryse pojatými průhledy od zámku podél potoka vytékajícího z Panského rybníka a potoka kynžvartského. Kolem cesty z Kynžvartu, hlavní cesty parkem a kolem příčné severojižní cesty ("Slavičí alej") byly v této době vysázeny aleje.
Kníže Metternich dostával během své kariéry mnoho diplomatických darů, mezi nimiž se nalézala také semena exotických rostlin. Podle nepotvrzené legendy dostal také semena bolševníku z Kavkazu, která se pak rozšířila nejen do zámeckého parku.
Slohově jednotné se zámkem a současně s ním přestavěné a postavené jsou i další objekty areálu – hospodářský dvůr, který tvoří protiváhu zámecké budově, budova zahradnictví se skleníkem, pivovar a lesovna pod zámkem. Mlýn je slohově nevýrazná budova, jejíž hodnota spočívá především v příznivých proporcích stavebních hmot.
Jižní závěr parku tvořil v této fázi hřbet nad pivovarem, na němž byla postavena empírová čajovna. V severozápadním cípu byl v roce 1835 postaven obelisk (viz Muzeum příběhů Narodil se nový císař) na paměť císařů, jimž Metternich sloužil (František I. a Ferdinand V.). Obelisk přes své monumentální rozměry není začleněn do dálkových pohledů a s úpravou okolí představuje vlastní prostorový celek. Pozoruhodností je technicky vytříbená Lesní kaple gotizujících tvarů na balvanitém vrchu nad zámkem i šindelem krytá chaloupka kovárny na východním kraji parku, jež prý byla dříve vězením.
K osobitému vybavení parku patří litinové výrobky Metternichových železáren – fontána na nádvoří, socha Diany pod zámkem, přenosné lavičky i technické objekty - vyhlídkový pavilón u Lesní kaple, mříž uzavírající čestný dvůr, zábradlí mostků apod.
V druhé fázi (poslední třetina 19. stol.) byl park podstatně rozšířen. Na severní straně směrem ke Kynžvartu a na jižní straně až ke třem rybníčkům zhruba do dnešního rozsahu. Charakteristické pro tuto fázi je hromadné vysazování exotů a kultivarů, zvláště konifer a vytvoření porostního neprůhledného pláště kolem parku, do té doby plynule spojeného s okolní krajinou.
Třetí fáze, od počátku 20. století, představuje degeneraci parku. Pozornost se soustřeďuje na nevkusné ornamentální a skupinové výsadby a aranžmá květin a skleníkových rostlin u zámku, zatímco velkoryse pojaté průhledy a louky jsou tříštěny lesíky a skupinami stromů, část parku přímo ničena jejich zalesňováním. Světlým obdobím v této fázi je působení zahradníka Františka Charváta, který se snaží bránit zalesňovacím tendencím a vnáší do parku nový prvek - stále zelené křoviny, zvl. rododendrony a trvalky.
Po II. světové válce pokračuje devastace spontánními nálety plevelných stromů a keřů, pod nimiž v nánosu humusu zarůstají i cesty a vzácné druhy dřevin jsou postupně ničeny.
Od doby kdy převzal park i zámek do správy Státní památkový ústav v Plzni, je snaha po očistění a doslova záchraně parku, která spočívá především v rozsáhlém kácení nevhodných výsadeb a náletových porostů. Po základních probírkách a následném průzkumu bude zpracována koncepce pro obnovu parku s programovanými prohlídkovými okruhy, určením rekonstrukce sítě cest, druhy nových výsadeb apod.