Když 16. října 1793 ostří gilotiny ukončilo život francouzské královny Marie Antoinetty a skončil také jásot všeho pařížského lidu, který se k této podívané na náměstí shromáždil, zrodil se zároveň nový symbol. Každý si to v té chvíli zřejmě neuvědomil, ale symbol popravené královny jako konec jedné éry zvláštním způsobem poznamenal další historii Evropy.

Gilotina na náměstí Revoluce byla postavena podle návrhu francouzského lékaře J. I. Guillotina a nešťastná královna Marie Antoinetta byla určitě tou nejslavnější obětí mechanického popravčího stroje Francouzské revoluce. Následovala tak osud svého manžela, krále Ludvíka XVI. - necelých deset měsíců po jeho popravě. Rychlý soudní proces ukončil pařížský Konvent rozsudkem smrti nad osmatřicetiletou královnou a ta, jako poslední symbol základů francouzské monarchie, čekala ve svém vězení na smrt.

Do Francie přijela tato půvabná nejmladší dcera císařovny Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského a sestra pozdějších rakouských císařů Josefa II. a Leopolda II. před 23 lety, aby se tu už ve svých čtrnácti letech provdala za následníka trůnu a pozdějšího francouzského krále Ludvíka XVI. Císařovna Marie Terezie svou dceru vypravila do Francie vpravdě císařskou výbavou, pečlivě uloženou na dalekou cestu v mnoha truhlách na drkotajících kočárech. Dala jí ale také svůj velmi osobní dárek a ten měla mladá královna vždycky u sebe. Byla to kniha hodinek - modlitební knížka v malém pouzdře z hnědé kůže, vydaná ve Vídni speciálně pro potřeby jejího císařského veličenstva, královny uherské a české.

Teď tedy královna Marie Antoinetta čekala v cele svého vězení v Templu na smrt a modlila se nad knížkou od své matky. Ještě než ji onoho 16. října v 10 hodin dopoledne odvedli na popravu, stihla napsat na útržky papírových tapet svého vězení pár slov - vzkaz svému lidu. Pak už následovala potupná cesta vozem na náměstí Revoluce a ostrý zvuk padajícího ostří gilotiny.

O 17 let později se francouzského císaře provdala další dcera z habsburského domu. Byla to Marie Louisa a provdala se roku 1810 za francouzského císaře Napoleona I. Její otec, rakouský císař František I., se nechal přesvědčit hrabětem Metternichem, že právě tento diplomatický sňatek s obávaným Korsičanem zachrání rakouské monarchii alespoň několik let míru. Samotný sňatek přijala vídeňská společnost s úžasem i zděšením - vždyť Marie Louisa nastoupila na trůn, který před sedmnácti lety zaplatila její prateta životem a to dokonce jako žena císaře, který Francouzskou revoluci schvaloval! Osud a poselství popravené královny Marie Antoinetty si císařovna Marie Louisa uvědomovala a také jako památku opatrovala malou modlitební knížku. Smrt císaře Napoleona I. přežila o mnoho let a v roce 1847 zemřela ve Vídni ve věku 56-ti let.

Uplynulo dalších 6 let a manželkou francouzského císaře Napoleona III. se v roce 1853 stala španělská hraběnka Eugénia Maria de Montijo de Guzmán. Jako francouzská císařovna na trůnu popravené královny si také císařovna Evženie oblíbila knížku modliteb Marie Antoinetty. Když se pak i jí začal hroutit svět a císař Napoleon III. byl po mnoha politických prohrách přinucen ke kapitulaci, stala se pro ni tato knížka dokonce jakýmsi symbolem vzdoru: její osud nebude osudem Marie Antoinetty, kterou odváželi do Belgie a zadrželi ve Varennes. Také se jí podařilo včas opustit Paříž a na palubě jachty "La Gazette" sira Johna Burgoye doplout do Anglie.

Do Hastingsu jí pak také kněžna Pauline Metternichová, manželka rakouského velvyslance knížete Richarda a její dobrá přítelkyně, osobně přivezla drahocennou knihu hodinek Marie Antoinetty, kterou císařovna Evženie při svém útěku zapomněla na svém psacím stole v Tuileriích. To se stalo v roce 1870. O pět let později se vzácná knížka dostala do kynžvartského kabinetu kuriozit, kde už byly také uloženy útržky tapet s poselstvím popravené královny.

zpět na ve znamení kuriozit II.