Americká vlajka nad Kynžvartem

PhDr. Miloš Říha, 2004

Prohlášení nezávislosti (Declaration of Independence) dne 4. července 1776, vznik Spojených států amerických a jejich budoucí význam pro běh světa hluboce podcenil svého času i takový zkušený diplomat, jakým byl bezesporu rakouský ministr zahraničí kníže Clemens W. von Metternich. Počátkem 19. století se sice o severní Ameriku poměrně živě zajímal, ale jeho zájem se omezil spíše na severoamerické dřeviny a trofeje amerického jelena a losa pro kynžvartský kabinet kuriozit. Hospodářskému rozmachu severní Ameriky asi moc velké šance nedával, když ještě v roce 1816 hodnotil kontakty s Brazílií pro rakouský obchod jako perspektivnější. V knihovně měl o Americe jen několik cestopisných knih ještě z konce 18. století a dějiny americké revoluce. Americká Ústava ho začala zajímat teprve v roce 1848, a to v souvislosti s podobnými plány v Německu. To už ale byl na samém konci své diplomatické dráhy.

Knížecí muzeum na kynžvartském zámku se výběrem svých amerických exponátů omezilo původně také spíše jen na přírodní bohatství a etnografické zvláštnosti vzdáleného kontinentu. To se změnilo teprve s krátkým kouskem z 5000 km dlouhého transatlantického kabelu, který spojil v roce 1858 pobřeží Irska s ostrovem Newfoundland. Brzy přibyly i další exponáty. Jakoby ten nenápadný kousek kabelu zahájil přenos informací o všem, co se za velkou louží děje. V občanské válce (1861-1865) bojovaly severní státy Unie s jižními státy zejména kvůli otázce otroctví. Když v roce 1861 vytvořilo jedenáct otrokářských států, odtržených od Unie, tzv. Konfederované státy americké, tiskly se v Richmondu ve státě Virginia nové bankovky Konfederace. Vzácné exempláře ve všech hodnotách od jednodolarové až po 100 dolarů věnoval po roce 1864 knížecímu muzeu pan Guy Witthaus z New Yorku. Boje občanské války připomíná i model amerického dělového člunu "Monitor", proslaveného z bitvy u Hampton Roads v březnu 1862.



Uplynulo mnoho let a zámek Kynžvart se měl s americkými vojáky seznámit osobně. Třetí armáda generála George Smith Pattona se zapojila do osvobození Československa. Ráno 6. května 1945 přijely na zámek jednotky 97. pěší divize brigádního generála Miltona B. Halseye. Manželé Metternichovi spolu se skupinou sedmi francouzských zajatců a s německým služebnictvem opustili po několika dnech zámek a odjeli směrem na Žandov. Překročili dosud nestřežené hranice a vydali se na dlouhou cestu na zámek Johannisberg v Porýní. Koňský povoz byl naložen některými osobními věcmi, penězi, cennostmi a šperky. Na vybombardovaný Johannisberg dorazili uprchlíci až 5. června.

Obsazený zámek i s celým majetkem knížete Metternicha byl mezitím konfiskován a 10. července zajištěn místní správní komisí. Až do září 1945 byli na zámku američtí vojáci. Z Chebu se sem přestěhovalo velitelství 1. pěší divize a sídlo generálmajora Clifta Andruse. Jak píše kněžna Tatiana Metternich ve svých vzpomínkách, Američané používali domu jako svého zábavního střediska. Dívky z okolních vesnic si prý oblékaly na večírcích s Američany její šaty a vždy "vlekli domů napakované kufry". Zámecké muzeum a knihovna však zůstaly zapečetěné, nedošlo k žádnému rabování a ze zámku se ztratilo jen oblečení, lůžkoviny a některé užitkové předměty.

Pak přijel na zámek velvyslanec USA Laurence A. Steinhardt. Měl už za sebou post velvyslance v Sovětském svazu (1939-41) a v Turecku (1942-45). Zámek Kynžvart dostal k dispozici jako své letní sídlo, když bylo třeba rekonstruovat a vybavit sídlo ambasády v Praze. V Československu tento velvyslanec působil až do roku 1948, kdy byl ze své diplomatické mise odvolán. Do poslední chvíle ujišťoval ve svých depeších Washington, že Československo "velmi touží se zúčastnit Marshallova plánu". Měl špatný odhad. Po únoru 1948 působil jako velvyslanec v Kanadě, kde v březnu 1950 tragicky zahynul při havárii letadla poblíž Ramsayville. V knihovně Kongresu USA (Library of Congress) je kolekce jeho dokumentů i situaci v ČSR. Jsou mezi nimi i některé spisy, které vznikly pod vlajkou USA na zámku Kynžvart.

 

zpět na o zámku