V kynžvartském zámeckém kabinetu kuriozit knížete Metternicha jsou k vidění jedny "nepochopitelné" hodiny. Mají číselník na průhledném skle, chybějí jim ručičky a dokonce i hodinový stroj. Vypadají tajemně a budí proto zasloužený zájem návštěvníků. Také toto tajemství "hodin bez ručiček" se podařilo v posledních letech znovu objevit.

Francouzské hodiny na štíhlém bronzovém podstavci s bohatou výzdobou získal za blíže neznámých okolností do svého vlastnictví kníže Metternich. Už v roce 1852 uložil zámeckému kustodovi, aby je zařadil do muzejních sbírek. Zcela jiného mínění však byla paní kněžna a tak hodiny našly své místo nejprve v jejím vídeňském salónu. Teprve roku 1861 (tedy po smrti kněžny i knížete) pak poněkud poškozené a neodborně opravené hodiny obohatily kynžvartské zámecké sbírky.

Vynálezcem a tvůrcem hodin byl Jean-Eugene Robert-Houdin. Narodil se roku 1805 v Blois jako syn hodináře. U svého otce také začal pracovat. V roce 1830 odešel do Paříže na seminář. Brzy se proslavil svými komplikovanými hodinami a automaty. Hodinovým strojům přitom dával podivná jména, jako "Horloge-Mere" (Mateřské hodiny) nebo "Pendule Mystérieuse" (Tajemné hodiny). Zúčastnil se i několika výstav v letech 1839, 1844 a 1855, na nichž získal řadu medailí. Jako vědec a objevitel patentoval mnoho vynálezů. Experimentoval s uplatněním elektřiny. Vyrobil elektrický obvod pro osvětlení svého zámku, poháněný baterií a to dokonce mnoho let předtím, než Thomas Edison vynalezl komerční žárovku. Navrhl také první elektricky kontrolované poplašné zařízení na světě.

Zároveň se stal také i světově proslulým kouzelníkem a dodnes uznávaným otcem moderní magie. Do historie magie vstoupilo například jeho známé číslo: jeho syn se zavázanýma očima přesně popisoval různé objekty, které diváci zvedali do výše. Kouzelník se svým synem přitom používali tajný smluvený kód. Aby mohl na scéně ukázat svého pomocníka volně plovoucího vzduchem, zdokonalil speciální skryté zařízení. Široce rozvinul použití různých tajných poklopů, dvířek a zásuvek. Uplatnil se dokonce i jako spisovatel a napsal několik knih o magii a kouzelnictví.

Všechno své umění, vynalézavost a řemeslnou zdatnost Jean-Eugene Robert-Houdin uplatnil i při výrobě prototypu svých tajemných hodin, které někdy před rokem 1852 získal kníže Metternich. Když pak vynálezce v roce 1871 zemřel, v Paříži, Blois, Bourges, a Caen byly po něm pojmenovány ulice. V jeho rodišti v Blois je dokonce Muzeum Roberta-Houdina, kde jsou shromážděné a vystavené některé jeho knihy, kouzla, hodinářské výrobky a vědecká zařízení.

A jak jeho kynžvartské tajemné hodiny fungovaly? Hodinová ručička byla na okraji ciferníku nenápadně připevněna k tenké nenápadné obruči, která byla poháněna hodinovým strojkem, ukrytým v podstavci. Tato tenká obroučka vypadá jen jako nějaká ozdoba okraje skleněného ciferníku, ale ve skutečnosti se jednou za 24 hodin otočila kolem své osy a spolu s ní i hodinová ručička (ta se ještě před rokem 1861 někde ztratila).

Když kynžvartské dílo francouzského mistra magie před časem uviděl jeden specialista švýcarské hodinářské firmy Gübelin, okamžitě o těchto "Pendule Mystérieuse" prohlásil, že je to určitě ta největší vzácnost na kynžvartském zámku! Kolikrát jsme už podobný výrok slyšeli od mnoha odborníků z různých vědních či uměleckých disciplín o řadě dalších exponátů. Znovu jsme si tak potvrdili, že kynžvartské sbírky jsou v mnoha ohledech unikátní.

zpět na ve znamení kuriozit II.