Provoz golfového hřiště byl ukončen.
Narodil se nový císař
PhDr. Miloš Říha, 2004
Když se narodí budoucí král, rozjedou se na všechny strany slavnostní družiny, aby tuto slavnou událost oznámily poddaným i sousedům. Tak nějak to chodí v pohádkách, pokud se nepletu. On každý takový přírůstek do rodiny znamená velkou slávu. Pyšně se chlubíme všem známým a přátelům, a to i v případě, že nejsme právě králem nebo císařem.
U Habsburků to bylo samozřejmě podobné, jen tou nejdůležitější osobností, která musí vědět všechno první a hezky od pramene, byl Clement Wenzel Lothar, kníže von Metternich. Už od roku 1809 byl rakouským ministrem zahraničí, v letech 1814-1815 řídil vídeňský kongres, který rozhodoval o budoucnosti Evropy po porážce Napoleona a od roku 1821 až do roku 1848 byl rakouským státním kancléřem. Hned po svém habsburském císaři byl tedy v mocnářství číslem dvě.
Hrabě Goéss, nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Sophie, proto velmi podrobně informoval kancléře Metternicha o narození budoucího císaře Františka Josefa I. První dopis mu poslal ze Schönbrunnu už 16. srpna 1830 o půl sedmé večer. Ohlásil, že podle sdělení expertů už začaly porodní bolesti Jejího Veličenstva. Ve svém dalším dopisu 18. srpna o půl desáté dopoledne už píše, že arcivévodkyně čtvrt hodiny předtím porodila zdravého kluka. Oba francouzsky psané dopisy s nezvykle podrobným líčením průběhu těžkého porodu jsou uložené v kynžvartském zámeckém muzeu.
Získání vždy aktuálních, podrobných a autentických zpráv bylo velkou Metternichovou předností. Už v dubnu 1829 ho Jacob von Staudenheim na příkaz císaře Františka I. podrobně informoval o příčinách a symptomech nemoci korunního prince - pozdějšího císaře Ferdinanda V. Ten už od dětství trpěl v důsledku těžkého porodu epilepsií v kombinaci s dalšími duševními chorobami. Až do svých devíti let nebyl téměř vůbec vychováván. V tomto velmi důvěrném dopisu se tak Metternich dozvěděl všechny podrobnosti princovy duševní slabosti, která byla příčinou jeho zanedbané osobnosti. Jako velmi užitečné se tyto informace ukázaly už za šest let, když se Ferdinand Dobrotivý stal po smrti císaře Františka I. novým rakouským císařem a Metternichovým nadřízeným. Z historie je velmi dobře známo, že užitečných informací Metternich dokázal využít.
V září roku 1835 navštívil Ferdinand V. také zámek Kynžvart. Klasicistní přestavba barokního zámku byla právě dokončená a také obnovený zámecký park poskytl Metternichovi příležitost pochlubit se novému císaři s tímto skvostem na okraji Císařského lesa. Určitě se mu ale nikdy nepochlubil se svými starými důvěrnými zprávami.
Slabý a nemocný císař Ferdinand V. tak vystřídal císaře Františka I., který zemřel 2. března 1835. Také o průběhu nemoci Františka I. byl předtím Metternich velmi podrobně informován. Celkem pět lékařských zpráv o průběhu horečnatého, lehce zánětlivého onemocnění, Metternichovi poslal císařův osobní lékař Andreas Joseph Stifft.
Když se přiblížil rok 1848, bylo už Metternichovi 75 roků. Bolely ho klouby, špatně slyšel, ale na odchod do politického důchodu ještě stále nepomýšlel. Jeho politické zkušenosti a kvalitní zprávy jeho zpravodajů mu sice včas signalizovaly nástup sociálních i národnostních nepokojů, přesto ho revoluční rok překvapil. Narychlo musel po odstoupení Ferdinanda Dobrotivého tajně opustit Vídeň a až do roku 1852 se skrýval v londýnském exilu. Snad si přitom někdy vzpomněl na dva dopisy z roku 1830 o narození budoucího císaře. Tehdy při jejich čtení mohl sotva tušit, že výměna císařů po březnové revoluci 1848 bude znamenat zároveň konec jeho politické kariéry.