Rakouský státní kancléř kníže Metternich si kynžvartský zámek rozhodně nenechal přestavět jen proto, aby měl kde bydlet. Vídeňský architekt Pietro Nobile od něho dostával stále nové a nové požadavky, jak má být letní sídlo upraveno a zařízeno, aby poskytlo pohodlí a luxus v hostinských pokojích a aby každý host hned od příjezdu pochopil, že přijel na opravdu výjimečné místo.

Starý barokní zámek by hosty zřejmě nijak neoslnil. Venkovský zámek byl obklopený rybníky, s konírnou v jižním křídle a stodolami pod okny. Kníže Metternich proto nechal nejprve opravit zámeckou silnici a most přes rybník a v roce 1820 už byly připravené stavební plány, aby mohly začít rozsáhlé práce na zámku i v zámeckém parku. Rybník před zámkem byl vysušen a na jeho místě vznikla prostorná louka. Stáje a stodoly se přestěhovaly do nově vybudovaného areálu hospodářského dvora a nad bývalými stájemi v jižním křídle zámku tak mohly být vybaveny nové pokoje pro třicet hostů. K nově renovované zámecké kapli bylo přistavěno souměrné severní křídlo pro velkou zámeckou knihovnu a také pro nové zámecké muzeum. Uprostřed čestného dvora nechal kníže postavit litinovou kašnu, vyrobenou v metternichovských hutích v Plasích u Plzně. Už v srpnu 1829 psal kancléř své nastávající třetí manželce: „Na třicet až čtyřicet kočárů se shromažďuje každého krásného odpoledne u špatné krčmy, která se v příštím roce změní v krásnou kavárnu, a lázeňští hosté se všech světadílů se budou scházet ve všech částech parku, které jsou již dokončeny nebo se právě dokončují. Mezi cizinci v roce 1829 nacházíme královnu z Haiti a princezny Améthyste a Athénais, její vznešené tmavé dcery. Kdysi ukradená a nyní opět nalezená kniha, do níž se budou zapisovati návštěvníci muzea s ciziny, obsahuje již nyní více než tisíc jmen tmavých i bílých hostů."

V roku 1833 byla klasicistní přestavba zámku zhruba dokončena. Württemberská královna s doprovodem se tak mohla zúčastnit 26. července mše v obnovené zámecké kapli sv. Antonína. V následujícím roce navštívil zámek Michael Pavlovič, velkokníže ruský, syn cara Pavla a bratr cara Alexandra I. Brzy však dostal sled událostí svůj rychlý spád. V březnu 1835 zemřel Metternichův chlebodárce, rakouský císař František I. a novým císařem se stal Ferdinand V., zvaný Dobrotivý. Kancléř Metternich dokázal šikovně zařídit, aby jedna z prvních návštěv nového císaře vedla právě na Kynžvart. Když pak byl termín návštěvy stanoven na září 1835, horečně se dokončovaly hostinské pokoje, připravovala stavba obelisku v zámeckém parku a upravovala lesní kaple sv. Kříže. Císař Ferdinand s manželkou, ruským kancléřem hrabětem Nesselrodem a celým doprovodem přijel na zámek 10. září a pobyl tu celé tři dny. Pochvalně se zmínil, že „nevěří, že by byl kdy viděl roztomilejší místo, než je Kynžvart“. Zámeckému muzeu věnoval svůj noční čepec a odjel dál obhlížet mocnářství. Po odjezdu hostů už měli dělníci a řemeslníci dost času k dokončení zbývajících prací. Císař už odjel, tak nebylo třeba spěchat.

V návštěvních knihách pak čteme další jména, svědčící o tom, že zámek navštěvovala knížata, hrabata, přijížděly hlavy korunované i významné osobnosti vědeckého, uměleckého a politického života. Mnoho vzácných lázeňských hostů si sem prostě zajelo z nedalekých Mariánských Lázní na celodenní výlet kočárem. Byli mezi nimi rakouští arcivévodové, pruský princ, vévoda meklenburský, holandský král s královnou, papežský nuncius, ale i perský šach a další hosté. Jen jejich seznam by jistě překročil rozsah této kapitoly.

Osud nejstarších návštěvních knih byl i později hodně dramatický. Ještě v době kancléře se podařilo jednu ukradenou knihu hostů znovu najít. O sto let později tutéž knihu poslední majitelé zámku sami ukryli, protože v ní prý bylo mnoho kompromitujících jmen účastníků komplotu proti Hitlerovi. Alespoň tak to napsala ve své knize "Svědectví o neobyčejném životě" kněžna Tatiana von Metternich. Knihu se nám ale nedávno znovu podařilo objevit a podpisy návštěvníků vůbec nesvědčí o nějakém protihitlerovském komplotu, ale spíš o přátelských návštěvách vlivných pohlavárů. Jistě i vojenský velitel Berlína si chtěl zpříjemnit svůj lázeňský pobyt návštěvou zámeckého muzea.

Mnoho slavných hostů přilákal na zámek slavný Metternichův kabinet kuriozit, jiní přijeli pozdravit majitele, obdivovat jeho knihovnu či zámecký park. Povrchní celebrity se tu obvykle jen krátce zastavily; těm jde vždy spíše o to, aby byly sami vidět. Jiní vnímavější hosté se sem naopak ještě mnohokrát vraceli za jedinečnou inspirativní atmosférou kynžvartského prostředí. Tak je tomu ostatně dodnes.

Během pobytů význačných hostů nejen na Kynžvartu, ale také v jeho paláci ve Vídni kníže Metternich dbal rovněž o to, aby byly v jeho kuchyni zhotoveny nejvybranější lahůdky a speciality. Jednoho dne si kníže přál, aby šéfkuchař připravil zvláštní dezert, který sám vymyslí. Šéfkuchař byl právě nemocný, a tak ho v přípravě dezertu pro samotného kancléře a jeho významné hosty zastoupil učeň. Našlehal máslo s moučkovým cukrem do pěny, přidal do ní rozpuštěnou čokoládu, žloutky, opatrně zapracoval sníh a nakonec přisypal mouku. Kuchařský učeň na dvoře knížete Metternicha se jmenoval Franz Sacher - až jeho syn Eduard vylepšil tuto pochoutku čokoládovou polevou a meruňkovou marmeládou v průběhu svých učňovských let u císařského dvorního cukráře Demela. Za vznik vynikajícího Sacherova dortu tudíž nepřímo vděčíme kancléři Metternichovi.

zpět na o zámku