Okamžik, kdy obraz přestal být kresbou

Na počátku 19. století se lidstvo ocitlo na prahu zásadní proměny. Po staletí bylo zobrazování světa doménou malířů a kreslířů. Pak však přišel okamžik, kdy se obraz začal rodit přímo ze světla. Jedním z hlavních tvůrců tohoto zlomu byl francouzský umělec a vynálezce Louis Mandé Daguerre (1787–1851).

Daguerre není pouze jménem v učebnicích – je symbolem chvíle, kdy se lidská snaha o věrné zobrazení reality proměnila v technickou skutečnost.

Od divadelní iluze k zachycení reality

Daguerre byl původně malíř a především scénograf. Proslavil se tvorbou tzv. dioramat – velkolepých obrazových scén, které pracovaly se světlem, perspektivou a iluzí prostoru. Divák měl pocit, že se ocitá uvnitř obrazu.

Právě tato fascinace světlem a jeho proměnami přivedla Daguerra k zásadní otázce: bylo by možné obraz nejen vytvářet, ale skutečně jej zachytit?

Odpověď hledal na pomezí umění a vědy – v oblasti optiky a chemie.

Spolupráce s Niépcem

Klíčovým momentem Daguerrova života bylo navázání spolupráce s francouzským vynálezcem Nicéphorem Niépcem. Ten již dříve experimentoval s heliografií a dokázal vytvořit první trvalý fotografický obraz.

Roku 1829 uzavřeli společnou smlouvu o spolupráci. Jejich cílem bylo zdokonalit proces zachycení obrazu, zkrátit expoziční časy a zvýšit kvalitu výsledku.

Po Niépcově smrti v roce 1833 pokračoval Daguerre ve výzkumu samostatně. Navázal na předchozí experimenty a postupně dospěl k řešení, které změnilo svět.

Zrození daguerrotypie

Roku 1839 představil Daguerre veřejnosti svůj objev – daguerrotypii. Šlo o první fotografický proces, který byl prakticky použitelný a zároveň dostatečně kvalitní pro širší využití.

Základem byla pečlivě leštěná kovová destička pokrytá vrstvou stříbra. Po vystavení světlu v kameře a následném chemickém zpracování vznikl mimořádně detailní obraz.

Každá daguerrotypie byla originálem. Nebylo možné ji jednoduše rozmnožit – každý snímek byl jedinečný, neopakovatelný.

Současníci byli ohromeni. Obraz vykazoval takovou míru detailu, jakou žádná kresba nedokázala nabídnout. Fotografie se poprvé stala přesným svědectvím reality.

Fotografie vstupuje do světa

Daguerrotypie se rychle rozšířila po Evropě i Americe. Vznikala první portrétní studia, lidé si nechávali pořizovat podobizny, města i krajina začaly být systematicky zaznamenávány.

Fotografie se stala nástrojem paměti, dokumentace i reprezentace. To, co bylo dříve výsadou malířů, se najednou zpřístupnilo širší veřejnosti.

Daguerre tak stál u zrodu nové vizuální kultury – kultury, která dnes prostupuje každodenní život.

Význam Daguerrova odkazu

Daguerreův přínos nespočívá pouze v samotném vynálezu. Otevřel cestu k tomu, aby obraz mohl vznikat nezávisle na lidské ruce. Fotografie se díky němu stala univerzálním jazykem, který překračuje hranice času, prostoru i kultury.

Od daguerrotypie vede přímá cesta k dnešní digitální fotografii. Každý snímek, který dnes pořídíme, je vzdáleným potomkem tohoto prvního, technicky dokonalého kroku.

Pokračování série a Kynžvart

Tento článek je součástí série věnované počátkům a vývoji fotografie. V dalších textech se zaměříme na osobnosti, které tento vývoj dále formovaly a posouvaly.

V letošním roce bude na zámku Kynžvart otevřena nová stálá expozice Kynžvartské daguerrotypie – jedinečné památky zapsané na seznamu UNESCO Paměť světa. Jejím autorem je právě Louis Mandé Daguerre.

Návštěvníci zde budou moci spatřit jeden z nejcennějších dochovaných dokladů rané fotografie a uvědomit si, že dějiny tohoto světového objevu mají své konkrétní a jedinečné místo i v českém prostředí.

Příběh fotografie zde získává hmatatelnou podobu – a zároveň pokračuje dál.

 

Předchozí články v sérii:

Zrození fotografie - od touhy po obrazu k digitálnímu světu

Nicéphore Niépce – muž, který poprvé zastavil světlo