Jeho význam přitom nespočívá pouze ve vlastních fotografiích. Prostřednictvím časopisu Camera Work, skupiny Photo-Secession a legendární newyorské galerie 291 vytvořil prostor, v němž se fotografie mohla setkávat s moderním uměním. A právě tím pomohl změnit její postavení na dlouhá desetiletí.

Od techniky k umění

Když se Alfred Stieglitz v roce 1864 narodil v Hobokenu v New Jersey, fotografie byla stále mladým médiem. Od dob Niépceho, Daguerra a Talbota však urazila obrovský kus cesty.

Stieglitz se s fotografií setkal během svých studií v Německu. V roce 1882 odešel do Berlína studovat strojní inženýrství, kde se následně začal intenzivně věnovat fotografii a studoval také u významného fotochemika Hermanna Wilhelma Vogela. Už v průběhu 80. let 19. století získával za své fotografie ocenění a postupně si uvědomoval, že fotografování pro něj není pouze technickou disciplínou.

Po návratu do Spojených států v roce 1890 se usadil v New Yorku. Brzy se začal věnovat nejen vlastní fotografické tvorbě, ale také organizování výstav, psaní a vydávání fotografických časopisů.

A právě zde se začala rodit jeho skutečná historická role. Stieglitz nechtěl pouze fotografovat. Chtěl změnit způsob, jakým lidé fotografii chápali.

Fotografie nemusí být jen záznamem skutečnosti

Na konci 19. století byla fotografie často obdivována především pro svou schopnost přesně zaznamenat realitu. Pro mnoho lidí představovala technický prostředek – něco, co dokáže to, co lidská ruka při kresbě nebo malbě nikdy nedokáže. Stieglitz však zastával jiný názor.

Fotograf podle něj není pouze člověk, který stiskne spoušť a nechá techniku, aby obraz vytvořila za něj. Výběr okamžiku, kompozice, světla, atmosféry i způsobu zpracování mohou být stejně důležité jako u malíře.

Jeho vlastní fotografie proto často pracovaly s náladou, světlem, počasím a kompozicí. Déšť, sníh, pára nebo mlha pro něj nebyly překážkou v zachycení skutečnosti. Naopak – mohly se stát součástí samotného obrazu. Fotografie tak podle Stieglitze nemusela pouze ukazovat, co před objektivem stálo. Mohla také vyjadřovat, co fotograf cítil a jak svět viděl.

Photo-Secession – fotografové, kteří se vzepřeli

Na začátku 20. století se Stieglitz stal vůdčí osobností skupiny fotografů známé jako Photo-Secession.

Název nebyl náhodný. Fotografové kolem Stieglitze se chtěli oddělit od tradičního pohledu na fotografii jako na čistě mechanický záznam. Prosazovali fotografii jako uměleckou disciplínu a kladli důraz na estetiku, kompozici i řemeslnou kvalitu výsledného obrazu. Mezi významné osobnosti okruhu patřili například Edward Steichen nebo Gertrude Käsebierová. Stieglitz přitom nebyl jen jedním z členů skupiny. Stal se jejím organizátorem, propagátorem a především člověkem, který dokázal její myšlenky dostat k širokému publiku.

Camera Work – časopis, který změnil fotografii

V roce 1903 začal Stieglitz vydávat časopis Camera Work. Nebyl to obyčejný fotografický časopis. Byl koncipován jako luxusní umělecké periodikum a obsahoval fotografie reprodukované mimořádně kvalitní hlubotiskovou technikou. Vedle samotných fotografií přinášel také texty o estetice, umění a výstavách. Časopis vycházel až do roku 1917 a postupně se jeho záběr rozšiřoval i za hranice samotné fotografie.

To nebyla náhoda. Stieglitz začínal fotografii stavět do dialogu s ostatními druhy umění. A právě tím se jeho časopis stal jedním z nejvýznamnějších prostředků, kterými se moderní fotografie a moderní umění dostávaly k americkému publiku.

291 – malá galerie s obrovským významem

V roce 1905 otevřel Stieglitz v New Yorku galerii Little Galleries of the Photo-Secession. Nacházela se na adrese 291 Fifth Avenue a brzy se jí začalo jednoduše říkat 291. Původně měla sloužit především fotografii. Brzy se však stalo něco mnohem významnějšího.

Stieglitz začal v galerii vystavovat také moderní evropské a americké umění. Americké publikum zde mohlo vidět díla osobností, jako byli Auguste Rodin, Henri Matisse, Paul Cézanne nebo Pablo Picasso.

Fotografie tak najednou nestála někde stranou. Visela ve stejném prostoru jako moderní malba a socha. A to bylo důležité. Stieglitz totiž nepotřeboval pouze přesvědčovat lidi, že fotografie je umění. Postavil ji přímo vedle umění, které už za umění považováno bylo.

The Steerage – fotografie, která překročila dokument

Jedním z nejslavnějších Stieglitzových snímků je fotografie The Steerage z roku 1907. Vznikla během Stieglitzovy cesty do Evropy a zachycuje cestující na parníku. Na první pohled může působit jako obyčejný dokument života cestujících.

Stieglitze však nezaujali pouze lidé. Zaujal ho způsob, jakým se postavy, lana, žebříky, paluba a geometrické tvary skládaly do téměř abstraktní kompozice. Fotografie tak začala být něčím víc než pouhým záznamem. Stala se obrazem.

A právě v tom lze spatřovat jednu z nejdůležitějších změn, kterou Stieglitz do fotografie přinesl. Fotograf nemusel skutečnost pouze zaznamenat. Mohl ji uspořádat, interpretovat a proměnit v umělecký obraz.

Georgia O'Keeffe – portrét jako příběh

Stieglitzův zájem o fotografii se postupně stále více soustředil na člověka a jeho osobnost.

Výrazným příkladem se stala americká malířka Georgia O'Keeffe. Stieglitz ji začal fotografovat v roce 1917 a v průběhu následujících let vytvořil stovky jejích portrétů. Nešlo přitom o jeden reprezentativní portrét, který by měl říci: „Takto tato žena vypadá.“ Stieglitz fotografoval její tvář, ruce, tělo, detaily i různé výrazy. Vznikal tak rozsáhlý fotografický portrét člověka v čase.

O'Keeffe se později stala nejen Stieglitzovou múzou, ale také jeho manželkou. Vzali se v roce 1924. Jejich vztah zároveň ukazuje další důležitou věc: fotografie pro Stieglitze nebyla pouze způsobem, jak zaznamenat podobu člověka. Byla způsobem, jak hledat jeho identitu.

Equivalents – když se fotografuje nebe

Ve 20. a 30. letech se Stieglitz začal věnovat také fotografování oblaků. Na první pohled může být překvapivé, proč fotograf, který tolik bojoval za uznání fotografie jako umění, pořizuje desítky zdánlivě jednoduchých snímků oblohy.

Jeho série Equivalents však nebyla vědeckým záznamem počasí. Oblaka se pro něj stala odrazem nálady a vnitřního prožitku. Stejná obloha může na člověka působit pokaždé jinak – a právě tuto subjektivní zkušenost se Stieglitz snažil fotograficky zachytit.

Fotografie tak přestávala být pouze odpovědí na otázku:

„Co je před objektivem?“

A začínala se ptát:

„Co v tom obraze vidí člověk za objektivem?“

Od fotografie k modernímu umění

Stieglitzův vliv nakonec dalece přesáhl samotnou fotografii. Galerie 291 se stala jedním z míst, kde se americké publikum seznamovalo s evropskou avantgardou. Stieglitz podporoval moderní umělce a postupně se stále více věnoval také malířství a sochařství.

Po uzavření 291 v roce 1917 pokračoval v galerijní činnosti. Později vedl například The Intimate Gallery a od roku 1929 také galerii An American Place. Ta zůstala aktivní až do jeho smrti v roce 1946. Stieglitz tak strávil podstatnou část svého života nejen vytvářením fotografií, ale také vytvářením prostoru, ve kterém mohli tvořit jiní.

Od Talbota ke Stieglitzovi

William Henry Fox Talbot, kterému jsme se věnovali v předchozím článku, položil jeden z nejdůležitějších technických základů moderní fotografie. Jeho negativ umožnil fotografický obraz rozmnožovat.

Stieglitz řešil jinou otázku:

Co všechno může takový obraz znamenat?

Talbot pomohl fotografii stát se reprodukovatelným médiem.

Stieglitz pomohl prosadit myšlenku, že fotografický obraz může být uměleckým dílem.

Mezi jejich objevy leží několik desetiletí technického vývoje, ale také zásadní proměna způsobu, jakým lidé fotografii vnímali. Z nástroje pro zaznamenávání světa se postupně stávala forma jeho interpretace.

Význam Stieglitzova odkazu

Alfred Stieglitz zemřel v New Yorku v roce 1946. Zanechal po sobě nejen významné fotografie, ale také mnohem větší dědictví. Pomohl vytvořit generaci fotografů, kteří už nemuseli dokazovat, že fotografie má právo stát v galerii. Pomohl fotografii vstoupit do světa moderního umění.

A jeho vliv sahal ještě dál. Jeho galerie, časopis Camera Work a rozsáhlá podpora umělců významně přispěly také k tomu, že se americké publikum začalo seznamovat s moderním evropským uměním. Jeho vlastní fotografie přitom ukazují, že umělecká fotografie nemusí skutečnost opouštět. Stačí se na ni podívat jinak.

Pokračování série a Kynžvart

Tento článek je součástí série věnované osobnostem, které zásadním způsobem formovaly dějiny fotografie.

Po Nicéphoru Niépcovi, Louisi Mandé Daguerrovi a Williamu Henry Foxi Talbotovi jsme se dostali k osobnosti, která pomohla fotografii překročit hranici mezi technickým záznamem a uměleckým dílem.

Na zámku Kynžvart bude otevřena nová stálá expozice Kynžvartské daguerrotypie – jedinečné památky zapsané na seznamu UNESCO Paměť světa. Její příběh je přímou součástí dějin fotografie, které se během 19. a 20. století neustále proměňovaly.

Od prvního trvalého obrazu přes daguerrotypii, Talbotův negativ a Stieglitzovu fotografii jako umění jsme se dostali k době, kdy se fotografové začínají stále více soustředit na samotný okamžik, pohyb a každodenní život.

A cesta pokračuje dál.

V příštím článku se vydáme za jedním z nejslavnějších fotografů 20. století – Henrim Cartier-Bressonem (1908–2004).

Fotografem, jehož jméno je neodmyslitelně spojeno s pojmem „rozhodující okamžik“ a který dokázal v jediném zlomku sekundy zachytit okamžik, kdy se světlo, pohyb, lidé a kompozice spojí v neopakovatelný obraz.

Příběh fotografie pokračuje.

Použité zdroje:

National Gallery of Art, Washington, D.C.: Alfred Stieglitz. Dostupné z: https://www.nga.gov/artists/5477-alfred-stieglitz

National Gallery of Art, Washington, D.C.: About Alfred Stieglitz: Career Overview. Alfred Stieglitz Key Set. Dostupné z: https://www.nga.gov/research/publications/alfred-stieglitz-key-set/about-alfred-stieglitz-career-overview

National Gallery of Art, Washington, D.C.: The Key Set: 1902–1917. Alfred Stieglitz Key Set. Dostupné z: https://www.nga.gov/research/publications/alfred-stieglitz-key-set/key-set-1902-1917

The Metropolitan Museum of Art, New York: The Steerage – Alfred Stieglitz. Dostupné z: https://www.metmuseum.org/art/collection/search/267836

The Metropolitan Museum of Art, New York: Camera Work, No. 1. Dostupné z: https://www.metmuseum.org/art/collection/search/285348

The Metropolitan Museum of Art, New York: Alfred Stieglitz at 291. Dostupné z: https://www.metmuseum.org/art/collection/search/267701