Celý odborný svět dnes uznává zásluhy kynžvartského rodáka o vědní obor, zabývající se výzkumem jeskyní a přitom u nás asi jen málokdo ví, že se tento významný český geograf a otec světové speleologie narodil v nenápadném domku naproti dnešní kynžvartské pošty.

Anton Adolf Schmidl se narodil 18. května 1802 v Lázních Kynžvart jako syn lékárníka. Oproti předpokladům nepřevzal otcovo povolání, ale dal se na vědeckou dráhu. V letech 1819-1825 studoval filozofii a právo na univerzitě ve Vídni a v roce 1844 tam získal doktorát. Většinu života strávil v Rakousku a v Uhersku. Nejprve se stal učitelem v rodině Ferdinanda Lobkowicze ve Vídni. Svou první knihu - topografickou studii Sněžky - vydal v roce 1831. V letech 1844-1847 vydával "Rakouské listy pro literaturu a umění" ("Österreichischen Blätter für Literatur und Kunst") a v letech 1847-1857 byl hlavním matrikářem vídeňské Císařské akademie věd.

Odborníci dnes hovoří o Schmidlově sedmiletém "krasovém" aktivním období. Během svého vídeňského pobytu totiž v letech 1850-1857 intenzivně pracoval na zmapování jeskynních oblastí ve Slovinsku. Podrobně popsal jeskyně Postojenské soustavy, do níž patří Škocjanske jamy, Predjamske jamy, Križne jamy a další jeskyně. Krajina v jihozápadním Slovinsku a ve vnitrozemí Terstského zálivu je oblastí s mnoha jeskyněmi, propastmi a závrty. Samotná vápencová plošina Kras dala ostatně jméno tzv. krasovým jevům na celém světě. Prozkoumání slovinských jeskyní je velkou zásluhou kynžvartského rodáka. V srpnu roku 1850 bylo mimořádně velké sucho a nízká hladina vody v podzemní řece Schmidlovi umožnila proniknout dál do neznámých a neprobádaných podzemních prostor největší slovinské jeskyně Postojenska jama. Když už byl badatel uvnitř, vypukla venku ohromná bouře. Během krátké chvilky vystoupila hladina podzemní řeky o tři metry a uvěznila Schmidla v podzemí. Badatel měl k dispozici speciální dřevěnou rozebírací kanoi. S její pomocí postupoval dál. Zkoumal vnitřní spojení nových chodeb, měřil teplotu vody a mapoval neznámé prostory. Do jeskyní se ještě později několikrát vrátil. Zabýval se i jeskynní faunou a dokonce také jeskynní meteorologií. Jeho práce se stala skutečným počátkem vědního oboru speleologie.

V roce 1855 zkoumal rakouské jeskyně Gedloch a Ötscherhöhle a v dalším roce Baradlovu jeskyni v Aggteleku v severním Maďarsku. To už byl přeložen do Budapešti, kde získal místo profesora historie, geografie a statistiky na polytechnice. O svých výzkumech publikoval celkem 37 knih, 20 vědeckých prací a 56 novinových článků. Zemřel 20. listopadu 1863 v Budapešti.

A. Adolf Schmidl byl nepochybně nejvýznamnějším kynžvartským rodákem. Kynžvart se ostatně mohl v minulosti pochlubit i řadou dalších významných rodáků. V roce 1664 se v kynžvartské židovské obci narodil David Oppenheim, pozdější vrchní rabín pražské židovské obce a zemský rabín. Významný kapelník a komponista Franz Johann Habermann se narodil v Kynžvartu 20. září 1706. Po studiích na Karlově univerzitě v Praze a pak v Itálii, ve Španělsku a ve Francii se stal roku 1731 kapelníkem prince Louis Conté v Paříži a později kapelníkem toskánského velkovévody ve Florencii. Po roce 1740 se vrátil do Prahy. U příležitosti korunovace císařovny Marie Terezie v Praze uvedli 12. května 1743 jeho operu. Působil jako učitel ve šlechtických domech a od roku 1771 v Chebu, kde zemřel 7. dubna 1783. Zkomponoval 12 mší, vydal tiskem 6 litanií a další početné církevní skladby, symfonie a sonáty. Je známo že několik vět z Habermannovy mše použil později slavný skladatel Georg Friedrich Händel ve svém oratoriu "Jephta". Němečtí i čeští hudební teoretici nazývají Habermanna "českým Händelem".

Přišel čas, abychom si častěji připomínali svou regionální historii. Dějiny pohraničí nezačínají rokem 1945. Vědomí historické a kulturní kontinuity naší bohaté minulosti v mnohonárodním kulturním prostředí našeho regionu nám pomůže lépe poznat historii a pochopit i ten dnešní svět.

zpět na o kynžvartě